Právo chránit svou rodinu i majetek

Ač to zní jako samozřejmost, v našich končinách bohužel není ze strany státu umožněno chopit se či řádně domoci tohoto práva. Z médií známe spoustu případů, kdy se lidé prostě bránili – obchodníci ve zlatnictví, důchodci na svých chatkách či relativně nedávný příběh majitele sběrných surovin. Ovšem vzkaz plynoucí z těchto událostí pro veřejnost byl spíše ten, že tito lidé, jež bránili své blízké a majetek, byli těmi špatnými, jelikož oni byli popotahování soudy a vystavováni dalšími nezaslouženému stresu a obavám.

Pravým pakem jsou USA. Neříkám, že je americký model ideální. V USA existuje spousta případů, kdy děti po vstupu na cizí pozemek byly postřeleny či dokonce zabity. A samozřejmě existuje jistě spousta způsobů jak tento model zneužít. Ale v drtivé většině případů umožňuje obyvatelům USA domoci se jednoho z nejzákladnějších práv.

Model v České republice, jež je nastíněn v úvodu, je více než demotivující. O to spíše mě zaujal příběh osmnáctileté Sarah Dawn McKinley z města Blanchard v Oklahomě. Její schopnost zachovat chladnou hlavu v takto stresujícím okamžiku je obdivuhodná. A je nutno zdůraznit, že v bytě, jež takto statečně bránila byl v tu chvíli se svým tříměsíčním dítětem. Jistě ji nepřidalo ani úmrtí manžela během vánočních svátků. I přesto se jistě stala na čas hrdinkou číslo jedna a to nejen ve své domovině.

Ač mám na mentalitu a zvyky Američanů vlastní a ne příliš lichotivý názor, na tomto a mnoha dalších případech je všem generacím ukazováno a vštěpováno, že za své činy jsou zodpovědní. To musel mít na vědomí i jeden ze dvou lupičů, který zůstal mrtev mezi dveřmi bytu Sarah.

Tento příběh má i další zajímavost. Pro nás jistě nezvyklý, možná dosti zvláštní zákon, který umožňuje obvinit spolupachatele zastřeleného z vraždy, stojí za zamyšlení. Myslím, že většina národa této země, by s jakýmsi hybridním modelem USA-ČR souhlasila.

Ale obávám se, že i nadále se v České republice budeme muset obávat rozhodnutí, kdy si budeme muset zvolit, zda se budeme bránit, či se „dobrovolně“ staneme obětí trestného (zřejmě násilného) činu …