Mají být sportovci stále vzorem (nejen) mládeži?

Doby kdy sport byl rozvojem nejen těla ale i ducha jsou již zřejmě pryč. Zda nenávratně, toť otázka. Od dob antického Řecka, kdy krása těla a ducha byla myšlenkově i prakticky spojena a nazvána slovem kalokagathia, se jistě mnohé změnilo.

Na této myšlence vznikl i náš Sokol, jež se zřejmě jako jedna z mála organizací sdružujících nejen mládež, stále drží a funguje (s přestávkou od r. 1948 do r. 1990). V době zákazu masového hnutí Sokola stát způsobem sobě vlastním uchopil otěže sportu, výchovy mládeže a jejího rozvoje a fungoval rozhodně lépe, než nyní.

Každý z nás jistě zná naše velké sportovce, jako byli Emil Zátopek, Věra Čáslavská, Jan Veselý, Martina Navrátilová, a spousta dalších. To byli a jsou osobnosti, které se nejen dávali v době jejich slávy za vzor, ale jsou jimi stále a jistě dlouho budou. A nejde jen o jejich světové úspěchy. Jde také o to, jakými byli lidmi, jak vystupovali, jak jednali. Nebyli to lidé zapleteni do skandálů alkoholových večírků, agresivních výlevů, sprostých a nevhodných vyjádření. To si zkrátka nikdo nedovolil a nebylo to kvůli tehdejšímu režimu, bylo to proto, že šlo o slušné lidi. O lidi, kteří si nejen byli vědomi svých schopností a svého vlivu na mládež, ale také o lidi, kterým zkrátka byla přirozená skromnost a slušnost.

A současnost? Jedním slovem „smutná“. Koho mají dnešní mladí za vzor? Jsou jimi fotbalisté Milan Baroš, Tomáš Řepka či Roman Bednář? Ano. Jsou těmi správnými vzory? Po sportovní fotbalové stránce rozhodně. Prosadili se nejen doma, ale i ve světě. Ale co ona morální, duševní část, která je se sportem spojena? Tam už bych svým dětem zrovna tyto sportovce za vzor nedával.

Milan Baroš se při posledním fotbalovém EURU ukázal v „zajímavém“ světle, kdy křičel na novináře, že ho zabije a ať jde do … Sportovci byli vždy pod mediálním tlakem, tak proč takové vyústění? Tomáš Řepka, při rozhovorech mimo hřiště působí jako celkem vyrovnaná osobnost, to se bohužel nedá říct při chování na hřišti. Např. v roce 2007 při odchodu z hřiště napadl v afektu kameramana České televize. A Roman Bednář? V Anglii si kupoval drogy, při čemž byl zachycen televizní kamerou. Myslím, že nejsem sám, kdo si nedovede představit při podobných situacích Václava Masopusta či Josefa Bicana.

Nebo Radek Duda a jeho napadení důchodce – ať již mu onen důchodce do auta kopl či ne, opět jde o sportovce, ke kterému vzhlíží nejen mládež. A zkrátka by toto měli mít veřejně známé osobnosti a především sportovci na paměti při svém každodenním životě.

Na závěr bych rád zdůraznil, že těch, kteří nadále jsou dobrými vzory nejen po sportovní stránce, ale i té morální, je většina. Jen se o tom, že jsou správní, morální a slušní nemluví. Nebylo by to zajímavé pro večerní zprávy ani pro sportovní noviny a časopisy - bohužel ze svého okolí slyším názory, že právě díky těmto skandálům, výše zmíněné sportovce mají ještě radši. A to je špatně. Stejně tak není ze strany rodičů, škol, sportovních klubů a hlavně státu (který opustil po roce 1989 svou silnou a správnou roli v této oblasti) nic takového (pomineme-li Sokol, Junáka) nikde zdůrazňováno, připomínáno. A to je opět špatně. Zkrátka sportovci by měli být stále vzory, ale nejen těmi sportovními, ale i morálními a na to se bohužel zapomíná …