Proč jsem rád za Zemana, díl I.

Možná, že až tenhle blog vystavím, zredukuje se mi lehce počet přátel na Facebooku, ale přiznám se, že už mi celkem vadí, jak je Miloš Zeman neustále kritizován ze všech stran za to, že se chová přesně tak, jak jsem si od prezidenta naší země vždycky přál, jako reprezentant vlády osvíceného vůdce.

Kupříkladu osočení Miloše Zemana za to, že nedodržuje „ústavní zvyklosti“ … Pár let se pohybuji ve státní správě. Při nástupu nových řídících pracovníků (od ředitelů, přes vrchní ředitele, náměstky až ministra) téměř vždy tito noví šéfové slyší, že zvykem bylo to či ono zpracovávat tak nebo onak, a že se postupovalo tímto či jiným způsobem. A proč? Protože to zákon, vyhláška či vládní nařízení umožňovalo. A reakce těchto nových řídících pracovníků byla vždy, že skutečnost, jaké postupy čí přístupy byly do teď, je nezajímá, a že nyní se to bude dělat podle nich. A tyto hlasy se ozývají přesně z těch táborů, které nejvíce vytýkají nedodržování jakési zvrhlé „ústavní zvyklosti“.

A co třeba dosazování lidí ze svého okolí do významných funkcí? Nevím o žádném vrcholném politikovi v odpovídající funkci, který by se takto nechoval. Jen se kolem toho možná dělá zbytečně moc „krycích“ manévrů a vymýšlejí se pro veřejnost více či méně trapné důvody takovýchto personálních kroků. Miloš Zeman to provádí efektivně, s jasným cílem a bez příkras.

Našel bych i další příklady, které ač pro určitou část veřejnosti mohou být pobuřující, pro mě jsou známkou toho, že se konečně chopil kormidla někdo, kdo může zjednodušit principy rozhodování a vládnutí v naší zemi. A to je to, s čím nanejvýš souhlasím.

Jen tak dál. A čím více se z vrcholných míst ozývají protesty, o to více bych přitlačil.