Odborář jako neuvědomělý občan aneb přebujelá státní správa

Tak tu máme další stávku. Odboráři, tedy především jejich předáci, bojují proti první vládě, která se nebojí nepopulárních kroků. Brojí například proti desetiprocentnímu snížení prostředků na mzdy státních úředníků (ale rozuměj i úředníkům veřejné správy). Či pásmovému odměňování zaměstnanců.

Co se snížení prostředků týče, obě strany – a to jak vláda, tak odboráři – neříkají vše, nebo alespoň ne tak nahlas.

Vláda by možná měla více upozornit na to, že snížení prostředků na mzdy se dotýká plošně státní správy, avšak vyjma pedagogů, což ještě zmiňováno je. Ale aby se dosáhlo částky předpokládané úspory, je nutné vzít v ostatních resortech více, tedy ne 10 %, ale někde kupříkladu i 15 %. Což není tak docela uváděno, i když z logiky věci to vyplývá.

A teď odboráři. Ti pochopitelně sami od sebe nehovoří o tom, jak mohutně nabobtnal aparát státních úřadů. Od rozpadu federace dokonce desetinásobně. Což zní paradoxně, ale je tomu tak. I proto se přímo nabízí možnost pro jednotlivé resorty nesnížit platy úředníků. Ale zkrátka jen zeštíhlit, zefektivnit a zlevnit provoz úřadů – a to formou propouštění, které je více než potřebné. O tom, že jakmile úřad má prostor, žije si vlastním životem, není potřeba nikoho přesvědčovat. Vytváří si agendy a ty potřebují oddělení, odbory, sekce, úseky … Opět snadná logika. Ovšem takto nelze pokračovat do nekonečna, což se v posledních letech ukázalo. A právě tato opatření mají vést k nápravě této situace.

Pásmové odměňování je věcí v těchto sektorech věcí opravdu revoluční. Ovšem podle mého názoru umožní přilákat více absolventů a mladých obecně, odbouráním brzdy v podobě odměňování za odpracovaná léta. To, že si kvůli původním tabulkám nemohli úřady dovolit opravdu kvalitní IT zaměstnance, či kvalifikované právníky, by se tímto mohlo změnit. Do teď byla státní správa ideální pro nenáročné. Pokud to trochu přeženu, vyplatilo se nastoupit v produktivním věku a odejít rovnou do důchodu. Tímto krokem dojde k možnosti motivovat zaměstnance dle uvážení řídícího pracovníka, což by mělo vést k větší efektivitě. Stále to ale bohužel neřeší problém, kdy nadřízený ve státní správě nemá pořádný nástroj k odměňování dílčích úspěchů pracovníků. Či motivování k dosažení určitých cílů. Vzhledem ke zkostnatělému systému odměn, je to nemožné, zatím. Proto i tento krok umožní částečnou nápravu.